Od placky k delikatese: Historie pizzy v kostce

Starověké kořeny pizzy

Ačkoliv se pizza stala synonymem pro Itálii, a konkrétně Neapol, její kořeny sahají mnohem hlouběji do historie a rozprostírají se do různých koutů světa. Již staří Egypťané, Řekové a Římané si pochutnávali na plackách z těsta, které se pekly na rozpálených kamenech a dochucovaly bylinkami, olejem a medem. Tyto placky, ač vzdáleně připomínající dnešní pizzu, sloužily spíše jako rychlé a syté jídlo pro chudé vrstvy obyvatelstva.

Ve starověkém Římě se těšila velké oblibě placka zvaná "picea", která se pekla v pecích a zdobila různými ingrediencemi. Římané ji jedli k snídani, obědu i večeři a dochucovali ji olivami, sýrem, česnekem a bylinkami. I vojáci si cenili "picey" pro její snadnou přípravu a trvanlivost. Ačkoliv se "picea" od dnešní pizzy v mnohém lišila, sdílí s ní základní princip placky z těsta s rozmanitou polevou.

Je fascinující sledovat, jak se zdánlivě jednoduchý pokrm vyvíjel v průběhu staletí a absorboval kulinářské vlivy různých kultur. Od placky starověkých civilizací až po dnešní bohatou škálu pizz, tento pokrm odráží historii stravování a kulinářské kreativity lidstva.

Ploché chleby ve starověku

Ploché chleby, předchůdci dnešní pizzy, tvořily základní kámen jídelníčku mnoha starověkých civilizací. Již v neolitu pekli lidé na rozpálených kamenech placky z rozdrcených zrn a vody. Tyto jednoduché chleby, často dochucené bylinkami a kořením, sloužily jako sytá a snadno přenosná potrava. Ve starověkém Egyptě se pekl kvašený chléb zvaný „bedja“, který se podobal dnešní pita chlebu. Egypťané ho konzumovali s různými náplněmi, jako byla zelenina, maso nebo ryby. Podobné placky byly běžné i v Mezopotámii, kde se jim říkalo „pisan“. V Řecku se těšily oblibě placky „plakous“, které se pekly z ječné nebo pšeničné mouky a dochucovaly se olivovým olejem, bylinkami a sýrem. Tyto starověké ploché chleby dokazují, že koncept pizzy, tedy jednoduchého těsta s různými přísadami, má kořeny sahající hluboko do minulosti a napříč různými kulturami.

Pita chléb a jeho vliv

Pita chléb, placka z kynutého těsta, má dlouhou a bohatou historii sahající až do starověku. Jeho jednoduchá receptura, sestávající pouze z mouky, vody, soli a droždí, z něj učinila základní potravinu v mnoha kulturách po celém světě. V kontextu historie jídla představuje pita chléb fascinující příklad toho, jak se jednoduché kulinářské tradice mohou vyvíjet a přizpůsobovat v průběhu staletí.

Ačkoliv se pita chléb od pizzy liší, existuje mezi nimi zajímavá spojitost. Oba pokrmy sdílejí společné předky ve formě placek z kynutého těsta, které se pekly v pecích na dřevo ve starověkém Egyptě a Mezopotámii. Tyto placky sloužily jako základní potravina a často se jedly s různými druhy zeleniny, masa a omáček. Dá se říci, že pita chléb a pizza představují dvě větve na stejném stromě kulinární historie, z nichž každá se vyvíjela a rozvíjela v různých částech světa.

Zatímco se pizza stala synonymem pro italskou kuchyni, pita chléb si vydobyl své pevné místo v kuchyních Blízkého východu a Středomoří. Od Řecka po Libanon se pita chléb stal nedílnou součástí kulinární identity a používá se k přípravě nejrůznějších pokrmů, od falafelu a gyrosů po shawarmu a hummus. Jeho všestrannost a nadčasovost z něj činí fascinující studijní materiál pro každého, kdo se zajímá o historii jídla a kulinářské tradice.

Neapol a zrod pizzy

Neapol, pulzující metropole na jihu Itálie, je proslulá nejen svou krásou a historií, ale také jako kolébka jednoho z nejoblíbenějších jídel světa – pizzy. Historie pizzy v Neapoli sahá až do starověku. Už Římané pekli placky z těsta, které obkládali různými ingrediencemi. Tyto placky, nazývané "picea", se staly předchůdci dnešní pizzy.

Historie pizzy

Období	Město	Ingredience
Starověk (cca 3000 př. n. l.)	Egypt	Ploché chleby pečené na rozpálených kamenech, často doplněné bylinkami a kořením.
16. století	Neapol	Rajčata, sýr mozzarella, bazalka, olivový olej.

V 16. století se v Neapoli objevila placka zvaná "pizza", která se podobala té dnešní. Byla to tehdy levná a sytá strava pro chudé obyvatele města. Prodavači pizzy, nazývaní "pizzaioli", procházeli ulicemi s velkými plechy pizzy a prodávali ji po kouscích.

Zlomový okamžik v historii pizzy nastal v roce 1889, kdy byl do Neapole pozván pizzaiolo Raffaele Esposito, aby připravil pizzu pro královnu Margheritu Savojskou. Esposito vytvořil pizzu ve třech variantách: s rajčaty, bazalkou a mozzarellou (v barvách italské vlajky), s česnekem, olejem a oreganem a s bílými rybami. Královně nejvíce zachutnala pizza s rajčaty, bazalkou a mozzarellou, která byla následně pojmenována "Pizza Margherita" na její počest.

Od té doby se pizza stala neodmyslitelnou součástí neapolské kultury a postupně si získala oblibu po celém světě. V Neapoli dodnes platí přísná pravidla pro přípravu pravé neapolské pizzy, která je od roku 2009 chráněna Evropskou unií jako "Tradiční zaručená specialita".

Pizza pro chudé

Pizza, jídlo, které dnes vnímáme jako dostupnou pochoutku, má překvapivě hluboké kořeny sahající až do starověku. Zatímco si dnes můžeme dopřát pizzu s luxusními ingrediencemi, její počátky byly mnohem skromnější. Ve starověkém Egyptě pekli lidé placky z těsta na rozpálených kamenech, které pak potírali olejem, bylinkami a kořením. Podobné placky se objevovaly i v antickém Řecku a Římě, kde sloužily jako syté jídlo pro chudé. Tyto placky, často nazývané "focaccia", byly předchůdci dnešní pizzy a dokazují, že koncept pečení těsta s jednoduchými ingrediencemi je starý tisíce let.

V Neapoli 18. století se z jednoduché placky zrodila pizza, jak ji známe dnes. Chudí obyvatelé tohoto rušného města si pekli placky z jednoduchého těsta z mouky, vody a droždí. Tyto placky pak potírali levnými a dostupnými ingrediencemi, jako byla rajčata, sýr mozzarella a bylinky. Pizza se rychle stala oblíbeným jídlem pouličních prodavačů a postupně si získala oblibu napříč všemi vrstvami společnosti. I když se pizza zrodila z nouze a potřeby nasytit se levně a chutně, její popularita se rozšířila do celého světa a dnes si ji můžeme vychutnat v nespočtu variant.

Margherita a královna

Pizza, pokrm s historií sahající až do starověku, si získala srdce lidí po celém světě. Její jednoduchost a variabilita z ní udělaly královnu rychlého občerstvení. Ale co spojuje pizzu s královnou Margheritou? Příběh se odehrává v roce 1889 v Neapoli. Královna Margherita Savojská, znuděná těžkými francouzskými jídly, zatoužila po něčem prostším a lokálnějším. Povolala tedy do královského paláce nejlepšího neapolského pizzařa Raffaele Esposito. Esposito s sebou přinesl tři druhy pizzy: s rajčaty a bazalkou, s česnekem, olejem a sýrem a s mozzarellou, rajčaty a bazalkou. Královnu nejvíce zaujala poslední varianta, jejíž barvy – červená, bílá a zelená – náhodou odrážely barvy italské vlajky. Tato pizza si získala královnino srdce a byla na její počest pojmenována "Margherita". Ačkoliv se traduje, že královna si pizzu nechala dovážet do paláce, neexistují o tom žádné oficiální záznamy. Přesto se příběh o pizze Margherita a královně stal legendou, která dodnes žije v neapolských ulicích i v srdcích milovníků pizzy po celém světě.

Rozmach pizzy v Itálii

Původní pizza, jak ji známe dnes, se zrodila v Neapoli v 18. století. Chudí obyvatelé města hledali syté a levné jídlo, a tak začali péct placky z těsta a zdobit je jednoduchými ingrediencemi, jako byla rajčata, sýr a bylinky. Tato raná forma pizzy se prodávala na ulicích a rychle si získala oblibu. Legenda praví, že královna Margherita Savojská při návštěvě Neapole v roce 1889 ochutnala pizzu a byla jí natolik okouzlena, že si objednala tři různé druhy. Její oblíbená kombinace rajčat, mozzarelly a bazalky se stala známou jako Pizza Margherita a dodnes patří mezi nejoblíbenější druhy pizzy na světě. Až do poloviny 20. století zůstávala pizza spíše jídlem chudých a byla populární především v Neapoli a jejím okolí. Po druhé světové válce se však pizza začala šířit do celého světa s italskými emigranty. V 50. a 60. letech minulého století se pizzerie začaly objevovat v USA a dalších zemích a pizza se stala globálním fenoménem. Dnes je pizza jedním z nejoblíbenějších jídel na světě a existuje nespočet jejích variant s nejrůznějšími ingrediencemi.

Pizza dobývá svět

Ať už je to tenká a křupavá v Římě nebo silná a nadýchaná v Neapoli, pizza si získala srdce a žaludky lidí po celém světě. Ale kde se vzala tato pochoutka, která se stala synonymem pro Itálii a pohoštění? Historie pizzy sahá mnohem dál, než si většina z nás myslí. Již staří Egypťané, Řekové a Římané si pochutnávali na plackách z těsta pečených na rozpálených kamenech, často doplněných bylinkami, olivovým olejem a dalšími ingrediencemi. Tyto placky, ačkoliv vzdálené příbuzné dnešní pizzy, sloužily jako syté jídlo pro chudé i bohaté.

Moderní pizza, jak ji známe, má své kořeny v 18. století v Neapoli. Tehdy se jednalo o pouliční jídlo pro chudé, kteří si nemohli dovolit nic jiného než jednoduchou placku s rajčaty, sýrem a bylinkami. Legenda praví, že pizza Margherita, pojmenovaná po italské královně Margheritě Savojské, vznikla v roce 1889, kdy neapolský pekař Raffaele Esposito vytvořil pizzu v barvách italské vlajky – červená rajčata, bílý mozzarella a zelená bazalka. Ať už je to pravda, nebo ne, pizza Margherita se stala klasikou a symbolem italské kuchyně.

Příběh pizzy, to je kronika prostých chutí, jež se v průběhu staletí proměnily v globální vášeň. Od skromných placek starověkých civilizací až po sofistikované kreace moderní gastronomie, pizza odráží vynalézavost i touhu po sdílení u stolu napříč kulturami.

Heda Štěpánová

Různé druhy pizzy

Pizzy se dnes dělí na stovky druhů, ale základem zůstává tenká placka z kynutého těsta. První pizzy, připravované už ve starověkém Egyptě, byly spíše placky potřené olivovým olejem a bylinkami. Podobné pečivo znali i Římané, kteří ho nazývali "picea". Do Neapole, kolébky moderní pizzy, se rajčata dostala až v 16. století z Ameriky. Chudí obyvatelé Neapole si je oblíbili jako levnou a chutnou ingredienci a začali je přidávat na své placky. Tak se zrodila pizza, jak ji známe dnes. Postupem času vznikaly různé varianty s dalšími ingrediencemi, jako je mozzarella, ančovičky, česnek nebo oregano. Každá oblast Itálie si vytvořila své vlastní speciality. Například pizza Margherita, pojmenovaná po královně Margheritě Savojské, vznikla v Neapoli a symbolizuje italskou trikoloru - zelenou bazalku, bílou mozzarellu a červenou rajčatovou omáčku.

Pizza v České republice

Ačkoliv se může zdát pizza jako jídlo s dlouhou tradicí v Česku, opak je pravdou. Její historie sahá teprve do druhé poloviny 20. století, kdy se k nám začala dostávat z Itálie. První pizzerie se otevíraly spíše sporadicky a pizza byla vnímána jako exotické jídlo. Teprve po roce 1989, s příchodem demokracie a otevřením se světu, začala pizza nabývat na popularitě. Do Česka začaly proudit zahraniční recepty a suroviny, otevíraly se nové pizzerie a pizza se stala běžnou součástí jídelníčku. Dnes je pizza v Česku jedním z nejoblíbenějších jídel. Najdeme ji v nabídce restaurací, pizzerií, ale i v supermarketech. Češi si oblíbili různé druhy pizz, od klasické Margherity po ty s netradičními kombinacemi surovin. Oblíbená je i pizza s českými surovinami, jako je například šunka, klobása nebo žampiony.